Modrá, bílá, červená. A kohout na prsou.

Francouzský dres. Kdysi ho nosili jen ti největší fanoušci. Dnes? Dnes ho nosí děti. Na hřištích, na školních chodbách, na dětských oslavách. Proč? Kylian Mbappé. Ten kluk, co běhá, jako by ho auto táhlo. Děti ho zbožňují. A chtějí jeho dres. Nebo ne jeho. Chtějí ten svůj. S vlastním jménem. Ale ve stejných barvách.

Můj syn má deset let. Jeho hrdinou je už dlouho Mbappé. Sleduje jeho góly na YouTube, napodobuje jeho oslavy, učí se jeho kličky. Na Vánoce si přál jediné – francouzský dres. Nechtěl originál, protože věděl, že je drahý. Ale chtěl ten modrý. S bílou a červenou. A s kohoutem. Dostal ho. Když ho rozbalil, nasadil si ho na pyžamo. Spal v něm. Druhý den ho nechtěl sundat ani do školy.

Francie má štěstí. Má mladé hráče, které děti znají. Mbappé je jasná jednička. Ale je tu i Griezmann, který maká na každém metru. A mladí jako Tchouaméni nebo Camavinga. Děti je vidí v televizi, na tabletu. A chtějí být jako oni. Dres je první krok.

Rodiče v Česku dobře vědí, že originální dresy nejsou levné. A děti rostou. Ten dres, který koupíš dnes, bude za rok malý. Navíc děti se nešetří. Padají do bláta, smýkají se po asfaltu. Dres pak vypadá jako po boji. Kdo má na to dávat pořád sedm set, osm set korun? Málokdo.

Když se řekne "Dětské fotbalové oblečení Francie", není to jen o tom, že chcete koupit kus látky. Je to o tom, že chcete dítěti udělat radost. Aby si na chvíli připadalo jako Mbappé. Jako Griezmann. Jako jeden z těch, co dělají radost milionům.

Jedna maminka z Prahy mi psala, že její syn, osmiletý fotbalista, se zamiloval do Francie během posledního mistrovství. "Mami, oni mají nejhezčí dres na světě," řekl. Sháněla dres, porovnávala ceny. Nakonec objednala alternativu. Kluk ho dostal k svátku. Oblékl si ho, podíval se na sebe do zrcadla a řekl: "Mami, teď můžu porazit každého." A pak vyběhl ven. A dal gól. Možná víc. Kdo ví.

Francie má i ženskou reprezentaci. Hráčky jako Wendie Renard nebo Kadidiatou Diani jsou vzory pro holky. Dívky je vidí. Chtějí nosit stejný dres. Ne růžovou verzi. Tu samou modrou. S kohoutem. A je to správně.

Mbappé už není v PSG. Je v Realu Madrid. Ale pro národní tým hraje pořád. A děti ho pořád milují. Možná ještě víc. Protože teď je v nejslavnějším klubu světa. Ale dres Francie je pořád jeho pravý dres. Tam, kde se narodil. Tam, kde vyrostl. Tam, kam patří.

Když vidím na hřišti kluka nebo holku ve francouzském dresu, vždycky se na chvíli zastavím. Vím, že ten dres něco znamená. Není to jen náhoda. Není to jen móda. Je to prohlášení. „Já se bojím.“ Ať už stojí kolik stojí.

Francie možná už nevyhraje každý turnaj. Ale pořád je to tým, který má respekt celého světa. A děti to cítí. A proto ten dres nosí. Proto ho chtějí. Proto o něm mluví. A proto, když ho dostanou, jejich oči září. A ten zářivý pohled stojí za všechno. Ať už dres stál dvě stě nebo osm set. Protože radost dítěte nemá cenu. A modrá je jen barva. Ale ta radost je skutečná. A to je hlavní.

Tags: Detske fotbalove obleceni Francie